Jdi na obsah Jdi na menu
 


Western

Westernové ježdění má původ ve využití koně jako pomocníka při práci s dobytkem. Ve zlaté éře kovbojů, kdy byl kůň jejich hlavní pracovní nástroj a pomocník, se formovaly požadavky na ideálního kovbojského koně. Musel být odolný a vytrvalý, aby zvládnul celodenní práci pod sedlem. Musel mít pohodlné chody, aby na něm nebylo jeho jezdci zatěžko vydržet celý den. Musel mít dobrou klidnou povahu, být ovladatelný, ale také inteligentní a samostatný, když to situace vyžadovala. Musel se jistě pohybovat v terénu a nelekat se ani v nebezpečně vyhlížejících situacích. Žádaný byl cit pro krávu, tedy schopnost samostatně pracovat s určeným kusem dobytka, což značně ulehčovalo honákům práci. Musel být silný a mít dobrou stabilitu, aby dokázal udržet krávu chycenou do lasa, které bylo připevněno k jeho sedlu. Musel být rychlý a umět okamžitě měnit směr. A jistě si umíte představit, jak si jezdec cenil koně, který ho při prudkém zastavení nevymrštil ze sedla, ale naopak podsadil zadní nohy pod sebe a lehce sklouzl, aby v zápětí dokázal vystartovat požadovaným směrem, byť by to znamenalo nacválat na opačnou stranu.
Není divu, že se tyto vlastnosti koní začaly prověřovat v soutěžích. Všechny současné westernové disciplíny jsou od těchto požadavků na pracovního kovbojského koně odvozeny. Také úbor, ve kterém se ve westernových disciplínách soutěží, i výstroj koně přetrvaly: Člověk má při soutěži mít na sobě dobře padnoucí, čistý westernový oděv, k tomu patří i westernový klobouk, boty, košile nebo blůza s dlouhým rukávem, v některých disciplínách mívají jezdci přes kalhoty navlečené i dlouhé kožené pracovní nebo show chaps (dle disciplíny). Pokud jezdec používá ostruhy, musí být tyto také "kovbojské", tzn. s volně se protáčejícími ozubenými kolečky. Koně jsou předváděni s westernovým sedlem. Uzdění rovněž odpovídá tradici - při práci se používala jednoduchá páková udidla (při jednoručním vedení koně je možné druhou ruku využít k práci). Proto jsou šestiletí a starší koně vedeni jednoručně na páce, mladší koně bývají vedeni také obouručně buď na hackamore (bosalu), které je bez udidla, nebo na kroužkovém udidle.
A jaké že jsou dnešní westernové disciplíny? Královskou disciplínou, zařazenou i do Světových jezdeckých her, je reining. Škála dalších westernových soutěží je široká, u nás se jezdí western pleasure, trail, western horsemanship, western riding, superhorse, freestyle reining, barrel race a pole bending. Mladí jezdci mají také svou rychlostní disciplínu, kterou je stake race. Práci s dobytkem bychom mohli vidět v soutěžích team penning, cutting nebo working cow horse. Nejezdeckou předváděcí disciplínou je showmanship at halter.
Dále jsou oficiální hry - flag race, ribbon race, boot race, katalog race, keyhole race, Nez Perce stake race a rope race. Hry se od soutěží liší tím, že se v nich nedá získat mistrovský titul. Jedou se na čas.
Pro chovatele amerických plemen koní je také významná disciplína halter. Ta se ovšem nevztahuje jen na westernové koně, jelikož quarteři, painti a appaloosy, pro které se disciplína vypisuje, nejsou zdaleka jenom koně na western.

WESTERNOVÉ DISCIPLÍNY

Western Pleasure

Je z pohledu neznalce úplně jednoduchá disciplína, z pohledu jezdce či trenéra technická disciplína, do které připravit koně by mohlo být zajímavou výzvou, a z pohledu rozhodčího snad nejtěžší soutěž na rozhodování, zejména když se sejde několik přibližně stejně dobrých dvojic. O co zde běží?
Skupina koní s jezdci vjede do arény, kde se všechni koně dohromady dle pokynů rozhodčího pohybují po obvodu soutěžní arény krokem, klusem nebo cvalem, a to postupně v obou směrech. Často jsou také na konci soutěže požádáni jeden po druhém o zacouvání.
Kůň by měl být během soutěže uvolněný, reagovat ochotně a ihned na téměř neznatelné pomůcky a předvádět westernový ideál chodů koně, tedy chody v přiměřeném tempu, pravidelné a plynulé, žádné šourání nohou, ale na druhou stranu pohodlné na vysezení. Přitom by měl nést pěkně hlavu (kousíček před kolmicí, temeno přibližně v roviě kohoutku), a zároveň by měl být veden na rozumně volných otěžích. Dokáže to váš kůň, navíc v cizím prostředí, vedle cizích koní (hřebci, klisny i valaši pohromadě), s hudbou a diváky okolo arény?
Tato soutěž se nehodnotí body, rozhodčí na konci stanoví pořadí, v jakém se dvojice ideálu přiblížily, s přihlédnutím k závažnosti nedostatků, kterých si během soutěže všimnul.

Reining

Reining je technická, přiježděnostní, drezúrní disciplína westernového ježdění. Jsou předem stanoveny úlohy, tzv. "patterny", které můžou být na soutěžích vypisovány. Všechny patterny obsahují cval na kruzích na obě strany, přičemž větší kruhy se jezdí v rychlém a menší v pomalém cvalu. (Posuzuje se nejen tvar kruhů a schopnost předvést koně cválajícího na správnou nohu, ale také "speed control", kontrola rychlosti, schopnost koně zrychlit či zpomalit.) Při změně vedoucí nohy se předvádí letmý přeskok. Dále se v patternech setkáme s westernovými specialitami, kterými jsou sliding stop, spin nebo rollback. Součástí patternu je i couvání. Sliding stop (klouzavé zastavení) znamená, že kůň ze cvalu zastaví takovým způsobem, že zablokuje zadní nohy, podsadí je pod sebe a sklouzne po nich, přičemž přední nohy ještě doklusávají. Čáry, které kůň vyryje zadními nohami do písku, bývají při soutěžních předvedeních přes deset metrů dlouhé. K dobrému sliding stopu napomáhá dobrý povrch, často také mají koně speciální hladké dlouhé podkovy.
Rollback znamená ze zastavení se okamžitě otočit a bez prodlevy nacválat na opačnou stranu.
Spin je otočka na místě kolem vnitřní zadní nohy. Vnitřní zadní noha zůstává na místě, přední nohy se přes sebe překládají plynule v klusovém rytmu. Spiny bývají točeny ve velmi rychlém tempu. Velmi častým důvodem nulového skóre při reiningu je špatný počet spinů. Jezdec se v té rychlosti zkrátka o jednu otočku přepočítá.
Reining se hodnotí přičítáním a odečítáním bodů od stanovené hodnoty (70). Za velmi pěkně provedený úkon se body přičítají (max. 1½), za špatné provedení se body odčítají (největší možná ztráta je také 1½ bodu). Pokud není cvik proveden ani špatně, ani nějak vyjímečně dobře, žádné body se ani nepřidávají, ani neubírají. Dále se body dají ztratit penalizací např. za cval na špatnou nohu, neprovedení cviku na předepsaném místě apod.

Trail

Trail je přiježděnostní disciplína, která má ukázat, jak si kůň dokáže poradit s překážkami a úkoly, které mohou jezdce potkat na vyjížďce.
Soutěžní úloha sestává z trasy s minimálně šesti překážkami, z nichž některé se opakují v každé soutěži (stavitel pakuru má povinnost tyto překážky do soutěžní úlohy zařadit). Těmito překážkami jsou branka (otevření, projití a zavření), jízda přes nejméně 4 tyče, a couvání vyznačenou trasou.
Dále se zde můžeme setkat s překážkami jako je vodní příkop, slalom, dřevěný můstek, boční chod (ustupování do strany), otočení ve vyznačeném prostoru, nebo úkol pro jezdce - přenést předmět, obléct a vysléct plášť proti dešti, nebo vybrat a vložit dopis do poštovní schránky.
Překážky, jako je plamen, houpačka, pneumatika nebo i skok přes překážku nejsou v trailu povoleny.
Při hodnocení trailu je každá překážka hodnocena od -1½ bodu do +1½ bodu, které se přičítají nebo odčítají od základního počtu 70 bodů. Dále se odčítají trestné body, hodnota penalizace je dána pravidly podle závažnosti chyby. Ač se zdá divákům tato disciplína většinou jako jednoduchá, dojít do cíle s vysokým score vyžaduje velikou dávku jezdeckého umění i schopností koně. Např. za každé lehké ťuknutí do překážky se soutěžní dvojici odečítá ½ bodu. A aby to bylo složitější, jsou zde navíc určeny hrubé chyby (např. opakované odmítnutí vjet na překážku, vyšlápnutí z překážky nebo jiné než předepsané překonání překážky), které dvojici posouvají až na úplný konec výsledkové listiny.

Western Horsemanship

Tato soutěž je pouze pro třídu mládež a třídu amatér. (Třída mládež - soutěžící do 18 let, třída amatér - soutěžící, kteří startují na svém koni a nepodílí se na výcviku cizích koní ani jezdců.)
Rozhodčí si vymyslí krátkou úlohu, kterou jezdci postupně předvádějí. V úloze může být požadována jízda na kruhu, vlnovce i na rovné linii, a to ve všech chodech, obraty, spiny, rollbacky, couvání, ustupování, travers na dvou stopách, přeskoky ve cvalu i kontracval. Dokonce se dá nařídit i jízda bez třmenů. Na trase jsou kužely, které vyznačují místa, kde se mají jednotlivé prvky předvést.
Rozhodčí hodnotí, jak přesně se dvojici podařilo úlohu splnit, posuzuje se sed jezdce, jemnost pobídek, reakce koně na pobídky, i vzhled (upravenost a čistotu) dvojice. Hodnocení je v rozsahu 0 - 20 bodů. Chybami se body ztrácí.
Pokud jsou dva nebo více jezdců ohodnoceni stejně, přidává se jim další úkol (zpravidla něco jako krátký western pleasure), ve kterém se skupinky jezdců se stejným score definitivně seřadí do konečného pořadí.

Barrel race

Barrel race je rychlostní soutěžní disciplínou, tedy jede se na čas. Zároveň patří mezi rodeové rychlostní soutěže.
V aréně jsou pro tuto soutěž postaveny tři sudy - kovové barely, které tvoří vrcholy trojúhelníka s rozměry dle pravidel. Blíž ke startovní (a zároveň cílové) čáře jsou dva sudy, dál stojí jeden sud.
Soutěžící kolem sudu projíždějí trasu v podobě jetelového trojlístku. Nejprve obkrouží oba bližší sudy, pak objedou třetí sud a jedou zpět do cíle. Za poražení sudu je pětivteřinová penalizace.

Cutting

V této vpravdě pracovní disciplíně má kůň ukázat, jak je schopen samostatně pracovat s teletem. Jezdec má za úkol ukázat koni, které tele ze stáda chce oddělit. Kůň by měl umět tele ze stáda vyvést, aniž by stádo poplašil. Dál má kůň za úkol tele udržet oddělené od stáda.
Jde zde o samostatnou práci koně. Jakmile kůň žene vybrané dobytče od stáda, musí jezdec povolit otěž a jakákoliv pomůcka od jezdce je trestána penalizací. Kůň má předvést, jaký má cit pro krávu (cow sense), jak dokáže předvídat pohyby dobytčete a správně na ně reagovat. Na provedení úlohy má dvojice 2,5 minuty. Bodovací stupnice je od 60 do 80 bodů.Disciplína je velice náročná. Dobrý cuttingový kůň má pohyby ovčáckého psa, pracuje samostatně nízko při zemi.

Working cow horse

Jde o u nás nejtěžší soutěž, která je kombinací práce s teletem a reiningu. Soutěž má dvě části - reined work a cow work.
Reined work představuje projetí vypsané reiningové úlohy (Pro tuto soutěž je jich pět). Hodnotí se stejným způsobem jako reining. Narozdíl od reiningu se může dvojice s nulovým skóre umístit, pokud dosáhne potřebného počtu bodů ve druhé části soutěže.
Cow work spočívá v práci s jedním dobytčetem. Časový limit pro dokončení této úlohy je 2 minuty.
Poté, co je tele vpuštěno do arény, ukáže je jezdec koni, který má začít tele soustředěně pozorovat a dávat najevo "cow sense" (viz cutting). Potom jezdec pustí tele po dlouhé stěně dopředu a musí je proti stěně nejméně dvakrát obrátit o 180o. Nakonec tele zažene do středu kolbiště a tam je žene jednou v levém a jednou v pravém kruhu.
Také tato soutěžní část je obodována od 0 do 100 bodů, kde 70 bodů je základ. Celkové skóre pro tuto soutěž je součet dosažených bodů z obou částí soutěže. Při shodném výsledku se lépe umístí ten, kdo dosáhl lepšího výsledku při práci s teletem.

Freestyle riding

Je to spíše show než soutěž, přestože se určuje konečné pořadí podle daných pravidel.
Každý účastník předvede v časovém limitu vlastní úlohu obsahující předepsané reiningové prvky. K úloze je hudební doprovod (který si soutěžící dodá), a předvedená úloha by měla být s hudbou sladěna. Soutěž se jede v kostýmu odpovídajícímu hudbě a "příběhu", který jezdec předvádí.
Jezdci často využívají toho, že nejsou vázáni na povinné uzdění, a předvádějí reiningové prvky zcela bez uzdění, s volnýma rukama gestikulují a rozvíjejí děj.
Rozhodčí hodnotí nejen čistotu a kvalitu provedení reiningových prvků, ale také sehranost úlohy s hudbou a "umělecký dojem" z předvedené scénky.

Pole Bending

Také patří mezi rodeové soutěže. Je to soutěž na čas.
Kůň jede kolem řady šesti tyčí (vzdálenost mezi tyčemi je 6,36 m), kolem poslední se otočí a kličkuje mezi nimi zpět, kolem poslední se opět otočí a kličkuje na druhou stranu. Od poslední tyče se vrací na startovní/cílovou čáru zase podél řady.
Shození tyče se penalizuje pěti sekundami, taktéž ztráta přilby či klobouku.

Western riding

Western riding je disciplínou letmých přeskoků. Může sloužit jako přípravná disciplína pro ty, kteří se chystají jezdit reining, ale zatím se ještě nepropracovali k zvládnutí některého z jeho specifických prvků, jako jsou třeba spiny nebo rollbacky. Rozhodně tím nechci říct, že jde o nějakou lehkou nebo druhořadou disciplínu. Spíš naopak. Jde o disciplínu, která se disciplíně královské - reiningu - obtížností blíží.
V současnosti máme v pravidlech WRC čtyři úlohy (patterny), které je možné na soutěžích jet. Ve všech je přechod z kroku do klusu, z klusu do cvalu, ve cvalu provedení letmých přeskoků na předem vymezených místech, a couvání. Také je zde překonání nízké kavalety v předepsaném chodu (klus nebo cval).
Trasa je vyznačena pomocí dvou řad kuželů a kavalety. Jednotlivé kužely jsou od sebe vzdáleny 9 - 15 metrů. Koně projíždějí mezi kužely vlnovky (dle patternu) tak, aby pokaždé cválali na vnitřní nohu, tedy každá změna směru znamená nutnost provést jeden letmý přeskok.
Hodnocení je podobné jako u reiningu, liší se ale hodnoty penalty bodů. Tato disciplína je značně rychlá (téměř celá je jeta ve cvalu a jednotlivé přeskoky následují v rychlém sledu), takže se u ní rozhodčí rozhodně nenudí.

Team penning

Patří také mezi rodeové disciplíny.
Jde o soutěž s dobytkem. Aréna je rozdělena na dvě poloviny. V jedné části je dobytek, ve druhé je ohrádka o rozměrech 5 x 5 m.
Soutěže se účastní tři jezdci, kteří mají za úkol zahnat v časovém limitu 2,5 minuty vybrané tři kusy dobytka do ohrádky. Soutěžící mohou ukončit měření času i tehdy, mají-li v ohrádce méně kusů dobytka. V tom případě se ale nakonec umístí až za těmi, kterým se podařilo zahnat více kusů.
Soutěž má v pravidlech tu výjimku, že pád jezdce nebo koně neznamená automaticky diskvalifikaci týmu, jak je tomu v ostatních soutěžích.

Halter (Showmanship)

Tato soutěž je pouze pro třídu mládež (do 18 let) a třídu amatér (jednoduše řečeno neprofesionál, který soutěží s jedním vlastním koněm a netrénuje nikoho ani ničího koně za peníze).
Kůň zde slouží jen jako rekvizita, posuzuje se pouze předvádějící osoba, jejímž úkolem je předvést rozhodčímu na požadované úloze vypucovaného a nablýskaného koně na ohlávce. V úloze může být krok, klus, zastavení, couvání a obrat vpravo kolem vnitřní zadní nohy. Dále se kůň postaví, aby si jej mohl rozhodčí prohlédnout.
Pohyb předvádějícího, jeho chování a postavení během provádění úlohy je striktně předepsáno.
Soutěž se hodnotí body od 0 do 20

 Dostihy

Na rovinném dostihu se pouze běží po travnaté ploše různých délek. Většina dostihů na světě probíhá nyní podle britského vzoru. Nejoblíbenější a nejkvalitnější dostihy se běhají v Británii a Irsku, ve Francii a v Itálii. Dostihy jsou také velmi oblíbené v Austrálii a na Novém Zélandě, ale největší vliv má multimilionářský dostihový průmysl ve Spojených státech. V ČR funguje od roku 1906 závodiště ve Velké Chuchli, v Karlových Varech a v Pardubicích (steeplechase) - to jsou tři nejstarší.



Překážkový dostih (steeplechase) - Tyto těžké dostihy přes přírodní překážky jsou ve světě málo oblíbené. Největší steeplechase v Evropě je naše Velká Pardubická, podobná trochu cross country a zahraničními jezdci obávaná pro příliš těžké a nebezpečné překážky. Koně vlastně musí dosáhnout nejen velmi vysoké rychlosti, ale také si nesmí ublížit na žádné překážce a nestratit tak rychlost a pozici. Na těchto závodech se spousta koní zraní a pak musejí být utraceni nebo použity na chov.



Sedla a úbory pro dostihy -
Sedlo pro rovinný dostih je malé, má daleko dopředu vysunuté bočnice bez kolenních opěr a velmi dlouhé posedlí. Pod sedlo se dává kožená dečka s kapsami pro olověná závaží. Tyto sedla váží od 300 g - 1.5 kg.
Sedlo pro překážkový dostih je pevnější konstrukce, má větší bočnice a je opatřené koleními opěrami. Váží 2.4 kg - 4 kg.
Úbor pro jezdce se skládá z vysokých dostihových bot, dostihového barevného dresu, který je určen podle registrované kombinace majitele koně, bílých kalhot, jezdecké čapky a dostihového bičíku, tzv. hecpajč.




Zvláštní druh dostihů je tzv. klusácký dostih. Závodí se vlastně stejným způsobem, akorát tento dostih se běží v klusu. Na to se speciálně chovají a cvičí klusácká plemena, která mají vrozený tento chod např. Francouzský klusák.
Jezdec nesedí na koni jako při normálním dostihu, ale sedí na málém vozíku (tzv.sulka) těsně za koněm sedem rozkročmo, má tedy koňský zadek těsně před rozkročenýma nohama. Kvůli tomu je lepší koňský ocas zastřihávat či splétávat, protože může jezdci vadit v rozhledu, který i tak není nijak velký. Jak by to asi vypadalo, kdyby klusal kůň a jezdcovy by jeho ocas plápolal přímo do obličeje :-))). I když ne vždy se koňský ocas upravuje. Je vždy na jezdci, jestli chce koni ocas upravit.
I klusácký dostih má dva základní druhy závodů: handicapy, při těch se neupravuje hmotnost závodníka, a klasické, kde rozhoduje stáří koně.
Závody se běží na oválné dráze s písčitým oválcovaným povrchem. Úbor pro jezdce je vlastně stejný jako v klasickém dostihu, jen jezdec nemá bičík, protože koně drží oběma rukama.
 

VOLTIŽ 

Trocha voltiže je vlastně důležitá pro každého jezdce - naučíme se tak nejlépe držet rovnováhu. Pokud chcete provádět voltiž jako výkonnostní sport, musíte být velmi dobře trénovaní a obratní.

Moderní voltiž je rozšířený sport a zároveň soutěžní disciplína. V roce 1982 ji oficiálně uznala FEI. První mistrovství světa se konalo roku 1986 ve Švýcarsku.

Při voltiži provádí jeden nebo více mladých lidí gymnastická cvičení na koni. Kůň musí být pro tuto disciplínu speciálně vycvičen. Nemá na sobě sedlo, nýbrž speciální popruh. K uzdě se připne vyvazovací otěž a kůň cválá po kruhu o průměru asi 13 metrů. Lonžuje ho cvičitel, který současně trénuje i voltižovou skupinu. Voltiž je vhodná pro každého, kdo má rád koně a má chuť to zkusit. Voltiž je opravdová gymnastika. Přináší hodně i těm, kteří normálně jen jezdí. Člověk se při ní naučí sedět volněji v rovnováze, zlepší své držení těla a cítí se na koni jistější.

S voltiží se může začít už v šesti letech. Důležitější než věk je ovšem tělesná výška, protože je třeba dosáhnout na držadla (madla) na voltižovém popruhu. Všechny současné sporty a voltiž nevyjímaje hledají nové možnosti. Dnes existuje stále více voltižových poníků, takže malé děti mohou začít již velmi brzy. Až do věku 18 let se smí cvičit ve voltižové skupině, pak už může člověk cvičit voltiže jen sám, protože by to pro koně bylo už moc namáhavé.

Voltiž se dá provozovat v jezdecké hale, na jízdárně nebo na lonžovacím kruhu. K základnímu vybavení patří uzdečka s ohlávkou, lonž a bič, voltižový pás s podložkou a vyvazovací otěž, také bandáže nebo kamaše na nohy koně. Učitel jízdy Vás může naučit základní cvičení, pokud chcete voltiž vyzkoušet nebo prostě proto, že potřebujete zlepšit sed a držení rovnováhy. Cvičitel se musí starat o to, aby se voltižová skupina řádně rozehřála, musí korigovat její figury a nastudovat cvičení volné sestavy.

Pokud chcete voltiž provozovat jako sport (jednotlivě či ve skupině) a třeba se i účastnit soutěží, najděte si jezdeckou stáj, v níž můžete absolvovat řádné hodiny voltiže a zeptejte se, jestli tam jsou stálé skupiny, které i jezdí na soutěže, pokud jsou dost dobré.

Kůň s voltižním vybavením

Člověk musí být sportovní a velmi obratný! Voltižéři, kteří se účastní soutěží, začínají cvičit již velmi brzy - a ve dvaceti letech opět přestávají! Pokud chcete voltiž provozovat jako sport, musíte mít k dispozici dobře vycvičeného voltižového koně. Plemeno není tak důležité, ale kůň musí být v každém případě pevně stavěný. Měl by mít široký, dlouhý a ne příliš citlivý hřbet a měl by být vysoký 158 až 173 cm. Musí mu být minimálně 5 let a potřebuje dobrou kondici, aby dokázal 15 až 20 minut cválat do kruhu. Kůň by měl mít klidnou povahu a hodně trpělivosti a nesmí být příliš citlivý. Jeho cval by měl být svižný, rytmický a pravidelný. Nakonec musí mít voltižový kůň i chuť jít dopředu, aby zůstal ve cvalu aniž by se musel neustále popohánět bičem.

Cval do kruhu je pro koně dost namáhavý a je proto důležité, aby se mohl po skončení lekce uvolnit a měl dostatek jiné rozmanité činnosti. Mnohé děti, které zpočátku prováděli jen voltiž, začnou později i jezdit, protože se kontaktu s koňmi už nechtějí vzdát. Voltiž mnohdy slouží také jako součást terapie při rozmanitých psychických onemocněních. Akrobatické cvičení na koni pomáhá v těchto případech upevňovat koncentraci, sblížení se zvířetem uklidňuje.

Drezura

Drezura je jezdecká disciplína, která má za úkol ukázat, jaká je souhra mezi koněm a jezdcem. Jedná se především o perfektní pohyby koně a o provádění povelů udávaných jezdcem. Tento sport patří mezi ty nejobtížnější z řad koňských sportů. Historie drezury sahá až do dob renesance, vyvíjela se během staletí. Z cirkusových stanů se přesunula na speciální "hřiště". Poprvé v historii se jela drezurní soutěž

Některé drezurní cviky a prvky
Kontracval

Dá se říci, že kontracval, je cval na druhou nohu, než na kterou jede jezdec s koněm. Takže pokud při cvalu pojede jezdec s koněm na pravou nohu, nechá ho cválat na levou a naopak. Při tomto cviku se zvyšuje ohebnost koně.

Couvání

>Couváním je myšlen rovnoměrný pohyb zpět, při kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Jako vážné chyby jsou např. vzpírání koně nebo ukvapený pohyb, uhýbání, rozkročující se zadní nohy či vlečení předních nohou.

Obrat kolem předku

Při tomto cviku kůň otáčí svou zadní část těla okolo předních nohou, kterými pouze přešlapuje na jednou místě.

Poloviční překrok

P cviku s názvem "poloviční překrok" se kůň pohybuje jak ve směru vpřed, tak ve směru do strany, tzv. diagonálně a je tímto směrem i nahnutý.ři

Pasáž

Jeden z nejkrásnějších a nejelegantnějších cviků. Při "pasáži" kůň klusá a zvedá přitom nohy velmi vysoko. Každé zvednutí nohy (krok) - je ve vzduchu chvíli držen.

Piafa

Piafa je vlastně klus podobný "pasáži", s tím rozdílem, že je prováděn na jednom místě.

Dovnitř plec

Kůň je mírně ohnut okolo vnitřní nohy svého jezdce. Vnitřní přední noha koně křižuje (překračuje) před přední vnější nohu, zadní nohy zůstávají v původní přímé linii.

Veškeré série cviků mají svou stupnici hodnocení od 0 do 10 bodů.
Jako každá disciplína má své body pro hodnocení, tak má i body trestné. Stejně tomu je i u drezury.

Tabulka penalizace:

1. omyl = 2 trestné body
2. omyl = 4 trestné body
3. omyl = 8 trestných bodů
4. omyl = vyloučení

Rozhodčí hodnotí jezdce s koněm pomocí stupnice od 1 do 10.

Stupnice:

0 = nebyl předveden
1 = velmi špatný
2 = špatný
3 = téměř špatný
4 = sotva dostatečný
5 = dostatečný
6 = uspokojivý
7 = dosti dobrý
8 = dobrý
9 = velmi dobrý
10 = vynikající

na olympijských hrách v roce 1912.

Parkur

V porovnání s jinými jezdeckými odvětvími vzniklo skokové nebo parkúrové ježdění jako sportovní disciplína poměrně pozdě. Dobrý a silný skokan byl využíván zejména pro honební ježdění a v kavalériích. První oficiální soutěž v parkúrovém skákání byla zorganizována v roce 18 64 v Dublinu. Teprve v roce 1912 se tento sport stal součástí olympijských her. Za zakladatele moderního skokového stylu můžeme považovat Frederica Caprilliho(1868-1907). Tento Ital představil nový styl sedu jezdce, kterým se jezdec přizpůsobuje pohybu koně. Dnes tento sed nazýváme ,,lehký stehnový sed".

Většina koní skáče ve volnosti ráda a dobře. Těžkosti nastanou v okamžiku, kdy musí kůň udržet rovnováhu při skoku s jezdcem na zádech. Proto je dobrý soulad mezi jezdcem a koněm nutný. Jezdec nesmí svou hmotností rušit koně v jeho rovnováze. Mimo to musí mít jezdec dobrý cit pro překážku. To znamená, že je jezdec schopen přivést koně co nejlépe na správné místo před překážkou. Někteří jezdci mají větší přirozený ,,cit a oko pro překážku" nežli jiní. Také někteří koně jsou schopni určit lépe správné místo odskoku. Cit pro překážku může jezdec získat a rozvinout pouze častou praxí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ahojky!!!:)

(kuikui, 22. 11. 2007 18:08)

SUPER!!!:)STRÁNKA TAKY :)